U běžného ­(tj. levného­) notebooku je téměř jedno, jestli je displej lesklý, nebo matný ­- lesklý displej odráží sice venku i uvnitř, ovšem alespoň uvnitř se situace vhodným natočením lepší; má ovšem aspoň lepší kontrast a sytější barvy. Matný displej je opět venku nepoužitelný ­(místo obrazu je ­"mlíko­"), uvnitř je to samozřejmě lepší, ovšem zato se nám ­"odmění­" ošklivými barvami.

Displeje na světlé okolní podmínky samozřejmě jsou, jsou matné, ale hlavně potřebují podstatně vyšší svítivost ­(obvykle 400 nit oproti 200­-250 u těch běžných­).

Nechci se hádat, ale ten mýtus, že matný displej je výrazně lepší než lesklý, je prostě jen mýtus. Venku neuvidíte nic ani na jednom, v kanceláři fungují buď žaluzie­/závěsy, nebo natočení­/naklonění displeje. Matné displeje ale nejsou většinou o moc lepší ani v drahých noteboocích. Ale platí, že ty s nadstandardním rozlišením jsou o něco lepší ­(1600x900 apod.­), většinou hodně slušné jsou ty v profi tabletech a pak samozřejmě v workstationech.

Základem dobrého displeje je, aby se v něm neodráželo okolí a obraz nebyl rušen odrazy. Lesklý povrch působí efektně, vypadá jakoby kontrastnější, ale v praxi je jen k zlosti. U CRT se tenhle problém vyřešil po řadě let antireflexním povrchem. A to je nikdo nenosil na cestách. Nevidím důvod vracet se lesklými displeji do technologického pravěku. Zrovna včera jsme s otcem řešili výběr LCD TV pod stromeček a jinak velmi dobrá LG8500 musela z kola ven díky tomuhle příšerném módním fujtajblu;­-)